Akustika bazénových hal
by Jan Tuček on June 13th, 2016

Akustika, jež je dnes jedním z oborů, vycházejících důsledně z fyzikálních zákonů a podložených řadou norem, je fenomén provázející lidstvo již od starověku. Již řečtí a posléze římští stavitelé byli schopni stvořit amfiteátry, v nichž si kvalita poslechu v ničem nezadala s dnes, pomocí složitých softwarových metod a výkonných počítačů projektovanými stavbami. O akustické kvalitě prostorů katedrál, vznikajících od ranného středověku se můžeme dodnes přesvědčovat při zde pořádaných varhanních a pěveckých koncertech.

 

A co to má společného s plaveckými halami?

Přeci to, že v jedné hale i při plném provozu si návštěvník může povídat s kolegy, hlášení místního rozhlasu či hudební produkce jsou srozumitelné, křik dětí a mládeže je jakoby „vzdálený a tlumený“ a usměvavý plavčík ostřížím zrakem a sluchem sleduje dění a bez problémů kontroluje celý prostor.Naproti tomu v druhé hale, kde je ruch jak na nádraží, hlášení či hudební produkce mají taktéž „nádražní“ srozumitelnost a vystresovaný plavčík v „mumraji“ ztrácí nejen schopnost výkonu své profese, ale i nervy. Přitom návštěvník jako laik nemůže odhalit příčinu tak rozdílného stavu a pocitů.
 

V čem to tedy vězí?

V tom, že v druhém jmenovaném případě zvítězila buď nevědomost novodobých stavitelů či přílišná šetrnost investora. Následkem toho je, že kubatura haly, její tvar a materiálové řešení dávají vzniknout nevídaným efektům. Z pohledu suché vědy se jedná o prostor s vysokou dobou dozvuku, kde vzniká vysoce difúzní akustické pole a kde mnohačetné odrazy od povrchů interiéru „zahušťují“ akustickou energii. Povrchy v bazénových halách, to je „noční můra“ profesních akustiků, neboť vodní hladina, dlažby a prosklení jsou téměř dokonalými akustickými zrcadly. Takže rozdíl mezi oběma popisovanými halami musíme hledat na stropě a to v materiálu, který tvoří podhled, neboť strop je nejen nejdůležitější zvuk odrážející rovina proti vodní hladině, ale má největší plochu a je rovněž jediným místem, které není zkrápěno vodou. Zatímco v první hale je zcela jistě použit materiál se schopnosti pohlcovat akustickou energii, tedy materiál zvukoabsorbční; v případě druhém je strop haly tvořen materiálem s minimální zvukovou pohltivostí (plech, plast, hladká omítka).
 

A to je také celé kouzlo.

Podrobně jsou techniky projektování a realizace těchto staveb včetně návodů a předepsaných limitních fyzikálních parametrů (optimální doba dozvuku To [s]) obsaženy v ČSN 730525 (Akustika – projektování v oboru prostorové akustiky – všeobecné zásady) a ČSN 730527 (Akustika – projektování v oboru prostorové akustiky – Prostory pro veřejné účely). Zde obsažené požadavky na prostory pro veřejné účely deklarují pro plavecké haly optimální dobu dozvuku To = 1,3 [s], jejíž dosažení je předmětem a cílem stavebně-architektonického řešení interiéru a jejíž splnění pak zajišťuje onen kýžený stav pohody pro návštěvníky i personál. Docílení tohoto by samozřejmě mělo být dokladováno autorizovaným měřením při kolaudaci každé stavby plavecké haly. V akusticky neupravené hale je totiž ohrožena bezpečnost návštěvníků, neboť plavčík není schopen v takovém prostředí zaslechnout případné volání o pomoc ani identifikovat směr, ze kterého přichází.

Proto lze doporučit investorům, projektantům i provozovatelům, aby v případě nové výstavby, ale i rekonstrukcí stávajících objektů nezapomněli na tuto zdánlivě nedůležitou disciplinu.
Převzato z podnikového archivu. Autor textu: Ing. Karel Zelfel, 2004


Posted in Zajímavosti    Tagged with no tags